neděle 26. února 2017

"I don't know"

Když už si člověk konečně začne myslet, že pochopil, jak to v Británii chodí s tranzicí a s celým zdravotním systémem, tak se zas dozví něco, co ho vyvede z omylu.

Vezmu to postupně a pokusím se, to sepsat srozumitelně, i když to bude asi trochu nemožný úkol. Po tom, co jsem se rozhodl, že se svěřím do péče soukromé gender kliniky, napsal jsem jim e-mail, abych si domluvil schůzku a k tomu ještě přidal dotaz, jestli mohou dokoři (GPs) ve Walesu souhlasit s tzv. Shared Care a nebo je to jen pro Anglii.

Pan gender doktor mi odepsal, že nezáleží na tom, zda člověk žije ve Walesu nebo v Anglii... v obou případech jen záleží na konkrétním doktorovi, jestli bude ochotný se domluvit.

Co to vlastně Shared Care je a proč je tak důležitá v mém případě? Jelikož jsem se rozhodl jít soukromě, znamená to i že si vše budu muset platit sám. Kazdá návštěva Gender Identity Clinic (GIC) mě bude stát okolo 120-180 liber. Pokud budu mít štěstí, půjdu tam jen dvakrát. Jednou pro doporučení na hormony a podruhé k endokrinologovi. Potom se chodí každé 3 měsíce na odběry krve, které stojí okolo 300 liber. Hormony si budu platit taky sám, pojičťovna neboli NHS mi nedá ani Penny.



Ovšem... v případě, že můj GP bude souhlasit s Shared Care, znamenalo by to, že na odběry bych mohl chodit k němu a pro předpisy na hormony taky. Tím pádem by to platilo NHS a jediné co bych platil já by byly jen ty dvě nebo tři schůzky na GIC.

Plán vypadal jednoduše. Objednám se k Gender Care (soukromá gender klinika).
Schůžku mi dali na 25. 4. 2017. Což je super! Kdybych šel přes NHS kliniku, měl bych ji asi až 25. 4. 2019.
Zvlášť pak bylo potřeba objednat se k endokrinologovi, který s Gender Care spolupracuje.
Schůzku mi dali na 7. 10. 2017. Doufal jsem, že by to mohlo být trochu dřív, ale ok. Lepší než v roce 2020.

A tak má člověk chvíli radost, že už se to konečně někam posunulo. Už zná datum, a tak si začne plánovat jak se jeho život zase změní. Jak začne se školou od září, pronajme si vlastní byt, koupí si ping pongový stůl, na kterém bude hrát beer pong. Koupí si televizi a hrací konzoli, aby mohl konečně s kámošema hrát NHL a GTA. Namaluje si na dveře od pokoje TARDIS, aby pokaždé, když vleze dovnitř mohl říct "It's bigger on the inside" (Doctor Who reference, kdyby někdo neznal).... atd. atd.

Jenže pak se dostaví na trans support group tady ve městě, kam se každý měsíc neskutečně těší a dozví se zase něco nového.
Doktoři ve Walesu nemají povoleno dělat Shared Care se soukromou klinikou. Což znamená, že:
a) Půjdu přes NHS, budu mít vše zdarma a počkám si tři roky, než se dostanu vůbec na řadu jen aby mi dali předpis na hormony.
nebo:
b) Zůstanu u soukromé kliniky. Testosteron mi dají ještě tenhle rok, ale žádná škola se konat nebude.

Otázka zní... proč mi ten doktor z Gender Care řekl, že je jendo, že jsem ve Walesu? Proč ani samotní doktoři nevědí, co mají dělat?

Na skupině jsem se dozvěděl o zkušenostech dalších trans lidí a některé jejich příběhy mě děsí.

např.
Dva kluci s tranzicí začali, když žili v Anglii, když se přestěhovali sem, místní doktor jim řekl, že jim hormony předepsat nemůže, jelikož ten recept je z Anglické NHS. Na to, aby ale dostali recept z té Waleshské NHS by museli čekat 2 roky. Anglická NHS a Waleshská NHS jsou totiž dvě rozdílné organizace.

Další kluk měl tu trpělivost a čekal těch pár let než se dostane na řadu u Charing Cross, kde se nachází GIC od NHS... tzn. vše měl zdarma. Problém byl v tom, že jeho doktor, tak jako spousta jiných, nevěděl, jak dělat svoji práci. Před tím mu řekl, že jakmile od Charing Cross dostane diagnózu, předepíše mu testosteron. A tak chlapec čekal cca dva roky, dostal diagnózu, šel k doktorovi a ten mu řekl, že si to rozmysel, protože se necítí na to, aby m u ty hormony předepsal. Vypsal mu i důvody, které byly hloupé a ani jeden z nich nebyl platný důvod k tomu, aby ty hormony nedostal.
  Podle těch jejich plánů je to totiž tak, že GIC vám dá jen diagnézu, papír, který říká vašemu doktorovi "Ano, my specialisté z gender clinic, jsme dotyčného diagnostikovali a v jeho nejlepším zájmu je, abyste mu umožnil HRT a předepsal mu testosteron." Jenže tohle někteří doktoři nevědí a nebo mají mylné informace a sami jsou celí zmatení a odmítají si to i vyhledat. A tak nezbývá nic jiného, než zkusit štěstí u nějakého jiného GP, ten třeba bude vědět, jak dělat svoji práci a nebo si všechny informace vyhledat (vygooglit) sám a doktora poučit. Takhle to řešili všichni, kteří s GPs měli problém.

Všichni se tam také shodli na tom, že je to jak sázka do loterie. Nikdy nevíte, co váš doktor řekne, co ví, neví, jak moc je ochotný, neochotný a nebo transphobický.

Jeden z těchto chlapců už je na hormonech 8 měsíců a ani jednou mu doktor nebyl schopný udělat správný krevní test. Pokazdé mu to nějak dokonili a nebo ani nevěděli, jak ten test přečíst.


Samozřejmě jsou i opačné případy, kdy lidi neměli žádné problémy a jejich GPs jsou ochotní a se vším jim pomůžou a vyjdou vstříc. Já bohužel ještě nevím, jaký bude můj doktor. Registroval jsem se u něj před měsícem a schůzku s ním mám až někdy za týden. Tady si totiž musíte udělat schůzku pomalu i abyste se dostali na záchod.

Takže zase nevím, kde jsem a co jak bude. Je jedno komu zavolám... káždý mi říká něco jiného a nejčastnější věta, kterou slýchám je "I don't know"... k tomu je připojena buď adresa a nebo telefénní číslo na někoho, kdo by vědět mohl.

I objednat se u endokrinologa byl boj. Psal jsem té doktorce, se kterou se mám v dubnu sejít, jestli mě rovnou objedná k tomu jejich endokrinologovi a jestli ví, jaká je tam čekací doba. Řekla, že neví, ale ať napíšu jeho sekretářce. A tak sem napsal sekretářce, která řekla, že musím zavolat do té nemocnice, kde má ten doktor ordinaci a objednat se sám. A tak jsem volal do nemocnice, kde mi řekli, že musím zavolat jeho sekretářce a jen ta mě může objednat. Přehazovali si mě jak oslintaný balón.

Popravdě nemám ani ponětí, kdy dostanu testosteron, kolik budu platit, co za dokumenty dám matrice, až si budu chtít změnit rodné číslo, co za dokumenty dám Cermatu, aby mi změnili údaje na maturitním vysvědčení atd. atd.

Cítím se, jak zaseklý mezi britským a českým systémem a navíc ten britský je k tomu ještě sám celý zmatený.

Jen abych nebyl tak negativní, tak teď i dobrou zprávu. V práci mi zvedli plat a konečně mě naučí další hru... ruletu. Je to prý o dost těžší, než Blackjack a Poker, ale to je fuk. Jsem chytrý český chlapec, já si poradím 😂.

Jason over.

1 komentář:

  1. Ufff.. a to by člověk řekl, že to nemůže být na západě složitější než u nás...
    Držím palce.
    Filip

    OdpovědětVymazat