Jména, zájmena a New York City

 Často slýchám od kolegů, kamarádů a rodiny tohle:
Já tě podporuju, ale stále budu používat ženský rod a tvoje rodné jméno.
Pro mě budeš zatím holka, než začneš vypadat, jak kluk.
Až budeš kluk...

Kdy se člověk s ženským tělem stává mužem a naopak? Kdy je ta přesná chvíle, kdy můžeme říct "od této chvíle jsi chlapec"? Ve chvíli, kdy dostane hormony? Když projde operací? Nebo hned po comming outu?
Ani jedno...
   Člověk se stává mužem/ženou, když se narodí (logic :D). Možná se chlapec narodí s holčičím tělem, ale to neznamená, že není chlapec. Možná se holka narodí s klučičím tělem, ale to neznamená, že není holka. Chápeme? Doufám.. :D

Pokud je někdo ještě na začátku fyzické přeměny, neznamená to, že je zatím ještě stále holka a klukem se stane až..... a) b) c).... nic takového neexistuje. Cítíš se jako kluk? Jsi kluk. Cítíš se jako holka? Jsi holka.



Já chápu, že nemůžu od lidí čekat hned obrat. Jsou zvyklí na ženský rod a moje rodné jméno. Já to chápu, ani pro mě to není snadné. Taky mi je na jednu stranu divné představovat se jako Jason a mluvit v mužském rodě... nejsem na to zvyklý. Naštěstí 99% času mluvím jen Anglicky, takže ten mužský rod v řeči nemusím tak moc řešit:D.

Bylo by mnohem snadnější si zvyknout kdyby mi okolí pomohlo. Místo toho mi ale většinou dávají najevo že "nemám nárok" na mužský rod, jelikož jako kluk zrovna moc nevypadám. Hele já za to nemůžu, že mám baby face a prdel jak vrata :D.

Před měsícem jsem jel do USA navštívit kamarády. Když jsem k nim přijel, už všechno věděli, ale stále se drželi starého jména a she/her, jelikož zatím nic neřekli dětem. Když jsme šli ven, kámoška mě svým kamarádům představovala jako Jason a používali he/him/his. Bylo to trochu matoucí, ale aspoň se snažili :D.

Na pár dní jsem si odskočil do New York City. Londýn je drahý... ale New York? Na to je "drahý" slabé slovo. Nejlevnější hostel, dvacet minut metrem od Manhattanu stál 50 USD/noc. Hostely mám rád... jsou levné, vždycky tam potkám dobré lidi a je sranda. Nejlepší hostel, ve kterém jsem kdy byl je ve Španělsku ve městě Alicante... 13 Euro za noc...  V Londýně se ty levné pohybujou kolem 20 liber. takže 50 Dolarů, kde netekla ani teplá voda, ano to je celkem dost :D.
  Podle Google Maps stojím přímo před tím. Co ale vidím, je jakýsi obouchaný barák, co vypadá jak crack house. Sousedství vypadá, že jediný, kdo tam není sjetý, je ten holub, co se právě vysral na auto vedle mě :D.
  Říkám si, tohle nemůže být ono.. a popojdu o kousek dál. Naštěstí vypadám, jak ztracený turista a z baráku vyjde mladý kluk, kolem 25 a říká:" Ty hledáš hostel?"
Já: Ano?
On: Nazdar já jsem Aaron.
Já: Ahoj....

Zavedl mě do toho otlučeného baráku. Tam to už naštěstí vypadá trochu víc "hostelově". Bohužel, když jsem to rezervoval na netu, musel jsem napsat jméno, co mám v občance. Tím pádem mě tím jménem i začal oslovovat. Jako většina, ani on neví, jak to jméno vyslovit a ptá se, jestli to říká správně.
Já: Ne, ale to je jedno, já to jméno nepoužívám.
On: A jak se to teda vyslovuje.
Já: Říkej mi Jason.
Nahodí zmatený pohled, jelikož moje klasicky české rodné jméno a Jason si nejsou ani trošičku podobné :D.

Je kolem 4 hodin odpoledne já ležím na posteli a domlouvám si sraz na druhý den s jedním trans klukem z Facebooku. Chtěl jsem konečně potkat, někoho, kdo je na tom podobně jako já a navíc mít místního New Yorčana po boku, aby mi pomohl se orientovat po městě.

Domluvili jsme se, že se sejdeme druhý den, kolem čtvrté odpoledne. Mám hlad a říkám si, že když už jsem konečně tady, musím ven, i přesto, že usínám ve stoje. Najednou mě napadne... mám chuť na řízek. Googlím... česká restaurace na Manhattanu! A jde se na řízek.

Druhý den jsem si pochodil sám pár hlavních "must see" a potom mě čekal sraz s tím New Yorčanem, kterého jsem nikdy v životě neviděl.

Jen, než si začnete říkat, že jsem magor a celé je to nebezpečné... klíííd. Magor jsem, ale taky už v tomhle umím chodit :D Po deseti minutách poznám jestli s daným člověkem riskuju život nebo ne :D

Víte, jak jsem říkal před tím, že jsem chtěl najít místního, který by mi ukázal Manhattan a pomohl se orientovat? Tak ano, místní to byl, ale v nakonec to byl ON, kdo se furt ptá MĚ, kudy máme jít XD. Já vím, New York je velký, ale i mapu metra jsem znal líp jak on :D.

Bavíme se většinou o "trans věcech". Je taky před hormonama, ale passing mu nedělá problém. Celý život prý žije v Queens a nikdy neopustil NYC. Nepracuje, nestuduje... ale co přesně dělá se radši ptát nechci :D.

Působí trochu nevzdělaně. Proč? Ukázal na obrázek Donalda Trumpa a říká:" Hey, bro... tenhle chlap, jak se jmenuje?"
Jdeme po šesté ave. a najednou projede pár policejních aut. Za nimi dvě policejní motorky a řada černých vládních aut.
On: Hey, bro! To je FBI! Pojď jdeme tímhle směrem, stalo se něco velkýho!
Já: Není to jen doprovod pro někoho z vlády? Pochybuju, že kdyby to byla důležitá akce FBI, stáli by teď na červené.
On: Né, to je totálně FBI, takhle to dělají, viděl jsem to v televizi.

Do hostelu přijíždím kolem deváté večer a potkávám nového spolubydlícího. Je z Chorvatska. Ptá se mě zase na jméno a tak mu odpovídám. Dodávám taky, že používám he/him zájmena. Dává mi high five a říká:"Nice to meet you Jay! Jdeme ven, jdeš s náma?"

Drinking night v Brooklynu! Na to se nedá říct ne.

Sešli jsme se dole před barákem, u dřevěného stolu s dalšími obyvateli hostelu. Všichni už jsou trochu cinknutí. Oslovují mě jako "Bro" a "Czech Republic". Po dalších pivech se oslovujeme jen podle názvů zemí, ze kterých pocházíme, jelikož si nikdo nepamatuje jména. S Německem, Novým Zélandem, Litvou, Chorvatskem a Tureckem se jdeme projít (pro další piva na benzínku). Než se stihneme vrátit do hostelu, piva už jsou vypité... jdeme zpět na benzínku. Hodinu po návratu Croatia usíná na židli... Přijíždí taxíkem tři Číňani, pak je to takové zmatené... lezu do postele v pět ráno.

Druhý den vstávám už v 10, abych se sešel s kamoškou z Austrálie, kterou jsem potkal před třemi lety na Aljašce a která teď žije ve Philadelphii. Čekal jsem v kavárně a dobíjel si telefon, s kelímkem položeným vedle mě. V tom na mě jakási Němka vybafne, že co si to dovoluju, přijít si sem a začít si nabíjet mobil, když jsem si nic neobjednal. Nešlo jí pořádně rozumět a tak říkám: "What..?" Ona opakuje, cosi že bych se měl stydět a bla bla bla.
Dívám se na ni se zmateným pohledem a nechápu o co jí jde. Asi vypadám, že neumím Anglicky (je pravda, že jsem měl v plánu předstírat "no parle Americano", abych měl pokoj... ale tenhle plán padl o minutu později.
Ona: Jakým jazykem mluvíš? 
Já: Česky.
Ona: Čeština není jazyk.
Já: HAHA Čeština není jazyk?
Ona: Ne..!
Já: ????????
Ona: Ahaaa takže ty umíš Anglicky... haha sranda jak ses snažil předstírat, že neumíš.
Já: Čeština není jazyk?
Potom cosi zabrblala a strčila hlavu zpět do knížky. Za pět minut vytáhla telefon a začala si Německy stěžovat.
  Německy neumím, ale to, co umím mi stačilo abych rozuměl "kluk" "sedí" "telefon" a bylo mi jasné, že mluví o mě. Postavil jsem se vzal kafe do ruky a skočil ji do řečí: "Proč si nemůžeš hledět svého?" Naklonil jsem se blíž ke stolu a řekl: "Ich verstehe dich." Usmál se a odešel. Nikdo... a to znamená, NIKDO mi nebude říkat, že můj rodný jazyk neexistuje...ani pokud je to velká New Yorčanka z Německa. :D. Tak mě vytočila, že jsem se jí ani nedokázal pořádně vysmát.

Když jsme se sešli s kamoškou o hodinu později a ona se zeptala, co nového, řekl jsem hned na začátku, jen tak mezi řečí, že jsem trans a používám he/him.
Ona: Ahá, tak proto sis změnil jméno...cool. A jak s ti žije ve Walesu?
To bylo všechno, žádný překvapený výraz, žádné otázky nebo poznámky... jen "ah, ok, cool" :D.

Jinak New York je místo, kde můžete být kdokoliv a cokoliv a lidé vás budou brát takový jaký jste. Je to jedna velká jungle, i když předražená. Slovo normální tam neexistuje, jelikož každému tam v určitém smyslu hrabe a tím se v podstatě stává normální úplně všechno. Pokud ovšem teda nejste sériový vrah, tím pádem fuck you.

Konečně jsem měl šanci, být jenom Jason a v mužské roli několik dní v kuse, bez toho aby mi někdo říkal, že ještě kluk být nemůžu, protože.... Prostě jsem to byl já, bez otázek a udivených pohledů. Na jednu stranu to bylo divné, neobvyklé a děsivé, na druhou se mi to líbilo a užíval si to.
K mému překvapení jsem v New Yorku prošel jako kluk v 60%. Což je podle mě úspěch, oproti UK, kde je to možná jen 2%:D.

Vybrat slova, která by přesně popsala New York City asi nejde... nebo možná jde, ale bylo by to na dlouho.